Jak poznáte dobrou smlouvu?

Co dělá smlouvu dobrou smlouvou? Proč vůbec mít dobré smlouvy, když se to jen podepíše a stačí ji založit?

 

Nedávno se mne někdo zeptal, jak se pozná dobrá smlouva, když pomineme obsah? Jinak řečeno – budete mít dvě obsahově stejné smlouvy, ale každou jinak napsanou, jinak formátovanou, jinak dlouhou…jak poznáte tu lepší?

Smlouva není nutná administrativa pro zahájení spolupráce, smlouva upravuje vztah mezi smluvními partnery. A třeba v obchodním styku se často stává, že potřebujete vzít za pár měsíců smlouvu a zjistit, jestli po vás dodavatel nechce něco navíc, nebo jestli si dodací lhůtu můžete jednostranně prodloužit. A když smlouvě nebudete rozumět, jak s ní budete pracovat?

Může se stát, že když smlouvě neporozumíte a podepíšete něco, co jste nechtěli – ani to nemusí být nezákonné, prostě vám to jen nebude vyhovovat. V této části vám ale nepomůže ani právník. Např. pokud právníkovi neřeknete, že spotřebujete 30 dnů dodací lhůtu a ve smlouvě bude 15 dnů, právník to nemá jak poznat, protože obě varianty jsou obvyklé a v souladu se zákonem. Návrh smlouvy tedy musíte číst i vy.

Pokud máte vzorové smlouvy, potřebujete vědět, co v nich máte (samozřejmě ne slovo od slova), protože musí odpovídat tomu, co se reálně děje. Např. pokud víte, že faktury platíte každý 15.den v měsíci, nedávejte do smlouvy, že budete hradit fakturu do 10 dnů od doručení, protože to reálně neděláte.

Co by měla splňovat dobrá smlouva

  1. Jednoduché věty – Ano, používání dlouhých souvětí čeština dovoluje.  Pokud si musíte nějakou část textu přečíst vícekrát, abyste si ho „poskládali“, potřebuje to zjednodušit.
    Příklad pro laika složitého textu najdeme nejen ve smlouvách, ale i v soudních rozhodnutích (Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 20 Cdo 3824/2016, ze dne 14.10.2016)- „Po dobu, po kterou je vlastníkem, byť „podmíněným“, nemovitých věcí, na nichž má být zřízeno exekutorské zástavní právo, osoba oprávněného, nemůže být tento způsob exekuce nařízen.“ Znamená to, že když například banka má na bytu napsanou hypotéku, tak exekutor nemůže byt prodat pro dluhy vlastníka.
  2. Jednotné formátování – Pokud použijete jeden druh písma, jednu velikost písma (větší nadpis nevadí) a k tomu jeden způsob zvýraznění (např. tučně), smlouva tím jen získá.  Někdy uvidíte dokument, který obsahuje různé barvy písma, různé barevné zvýraznění, jiné druhy písma (fontu), kurzívu, podtržení i tučné písmo, různé velikosti písma i kapitálky (text velkými písmeny). To vše v jednom. Takový dokument se čte mnohem obtížněji a pozornost naopak klesá.
  3. Přehledné odstavce –  Odstavce by logickým způsobem měly oddělovat menší témata v rámci jednoho celku. Například v článku „Odměna“ se v jednom odstavci napíše výši odměny, v druhém smluvní úrok.
  4. Nepoužívat římské číslice – I já ještě někdy římské číslice použiji, ale už výjimečně. Nedoporučuji a upouštím od jejich používání. Málokdo je totiž umí rychle a plynule číst. Když v textu smlouvy narazíte na odkaz na „čl. XVIII“, kdo si hned spojí, kde ve smlouvě hledat? A pokud se potřebujete zamýšlet nad číslováním, rozptyluje to od čtení důležitého textu.
  5. Nedělat velké mezery – Když dostanete do ruky smlouvu o 20 stranách, jaká je častá reakce? „To je moc dlouhé, to číst nebudu.“ Přitom je možné, že reálně se může jednat jen o 6 stran, ale jsou velké mezery mezi odstavci. Už ale jen samotný celkový počet stran může rychle odradit od čtení, což dobré smluvní vztahy nevytvoří.
  6. Srozumitelnost – Smlouva by měla být napsaná tak, aby průměrný člověk byl schopen ji přečíst a rozumět alespoň 90%. Stejný text lze napsat běžným jazykem i právnickým jazykem. Je sice nutné dát pozor na přesné vyjadřování (to nesmí být ovlivněno), ale ve většině případu to jde. Pokud je smlouva srozumitelná, mohla by reakce klienta/protistrany vypadat asi takto „Smlouvě rozumím, jen bych chtěl shrnout celý proces, abych se ujistil, že jsem to správně pochopil.“
  7. Cizí slova – Není však dobré používat cizí slova tam, kde nejsou nutná, pokud mají smlouvu používat lidé, pro které nejsou ta slova v běžném slovníku. Jeden příklad za všechny – není dobré dávat do smluv latinu. Kolik lidí například ví, jaký je rozdíl v účinnosti „ex tunc“ a „ex nunc“?
  8. Nepsat dlouhé smlouvy – Smlouva samozřejmě musí obsahovat všechno potřebné, ale někdy je tam spousta věcí navíc. Pokud slovům přiřazujete stejný význam jako je v běžné řeči (boty jsou prostě boty), není nutné to specifikovat v pojmech. Pokud něco upravuje zákon, nepotřebujete to znovu opisovat do smlouvy. Někdy je sice užitečnější text zákona vypsat, než aby to musely smluvní strany vždy vyhledávat, ale to stačí tam, kde lze předpokládat časté použití. Pomůckou mohou být také přílohy – příloha o podrobné specifikaci zboží, příloha o podrobných pokynech pro dopravu apod.
  9. Nadpisy – Je velmi dobré, když má každý článek svůj nadpis. Označení ale musí odpovídat obsahu – pokud nevíte, radši nechat bez nadpisu. Ve smlouvě s nadpisy se mnohem lépe hledá.
  10. Zkratky – Ráda používám zkratky, které si sama zavedu. V případě převodu nemovitosti pak neopakuji celou složitou identifikaci na 3 řádky, kde lehce uděláte chybu, ale napíšu třeba jen „Byt“. Stejně tak pokud zákon pro nějaký smluvní typ používá označení stran jako postupitel a postupník, nebo příkazce a příkazník, tak se to hodně plete. Ve smlouvě tedy identifikuji jednu stranu jako např. postupitele a přidám „a dále také jako pan Novák“. Najednou se nic neplete a pan Novák přesně ví, co se ho bude týkat.
  11. Dostatečně velká písmena – Psát smluvní podmínky malým písmem, které přečte jen člověk s opravdu dobrým zrakem, není vhodné. Někdy se tomu těžko vyhýbá, když je hodně textu, ale osobně jsem viděla i smlouvy o hypotečním úvěru, nebo o pojištění, které si s tímhle dovedly poradit a malý text nepotřebovaly. Pro běžné užití je vhodná vel. 12, pro osoby s horším zrakem vel. 14.
  12. Minimalizovat odkazy – Pokud budete muset často nahlížet na jiné místo ve smlouvě, nebude se smlouva číst dobře. Když už jsou odkazy, pak někomu se lépe čtou odkazy dopředu ve smlouvě, někomu dozadu do smlouvy. Vhodnější řešení je ale mít témata co nejvíce pohromadě, aby nebyl odkaz potřeba. Odkazy na konkrétní ustanovení (paragraf §) zákona také nejsou moc dobré, protože málokdo má po ruce příslušný zákon (zkuste webovou službu zdarma). Kromě toho text zákona může být opět málo srozumitelný, takže je lepší (je-li to nutné) text rovnou vepsat a případně upravit do srozumitelnější podoby – klienti se mne například často ptají, co znamená slovo „scizení“, které našli v zákoně. A není to krádež, ale spadá pod to typicky darování, nebo prodej.

Jak vidíte, je spousta způsobů, jak pomoci tomu, aby byla smlouva dobrá. Moje smlouvy možná nevypadají „honosně právnicky“, ale dělám to úmyslně. Dovedu samozřejmě napsat smlouvy i „po právnicku“, ale nedělám to a nechci to dělat. Každý má jiný preferovaný styl, já používám tento a moji klienti mne pro něj vyhledávají.

Chcete, aby vaše smlouvy byly funkční, dobře se četly a mohli jste je opravdu reálně používat? Volejte +420 774 411 933, nebo pište na jarmila@nedoma-advokatka.cz a můžete si objednat moje právní služby.

 

Upozornění : Tento příspěvek je osobním názorem autorky na výklad právních předpisů. Nejedná se o odborný text, čemuž jsou co nejvíce přizpůsobovány formulace. Zohledněte také datum, kdy byl článek napsán, právní úprava se mohla od té doby změnit. Nejedná se o právní poradenství – vaše situace může vykazovat specifika, které obecnost tohoto článku nemůže pojmout. Pokud potřebujete právní služby a poradenství, obraťte se na advokáta popř. notáře. Nezapomeňte také, že i tento článek je chráněn autorským právem a nikde jej necitujte bez uvedení zdroje a autorky.